Masivní ochlazení na Silvestra 1978/1979

Před mnoha lety se ve střední Evropě vyskytla povětrnostní situace, která se v našich končinách vyskytuje opravdu jen zřídka. Téměř by se mohla srovnat jen se severoamerickým blizardem, tedy jevem, který se vyskytuje v zimním období v severní polovině Spojených států a v Kanadě. Blizard přináší na postižené území obrovské masy sněhu hnané silným větrem a obvykle velmi silné ochlazení. Podobné projevy měl i přechod frontálního rozhraní přes naše území v noci 31. prosince 1978 a v prvním dni roku 1979.

Ti, co jsou dnes alespoň ve středním věku, si na tuto situaci jistě vzpomenou. Přestože se v tuto dobu většina lidí při slavení Nového roku nenacházela ve stavu, ve kterém by se příliš zajímali o počasí, bylo tomu právě v tomto roce díky nezvyklým projevům počasí jinak.

Nejdříve trochu přiblížím počasí několika dnů před Novým rokem. Jak už to tak bývá, před vánočními svátky obvykle panuje chladnější počasí se slabou sněhovou pokrývkou. Tento rok bylo sněhu o trošku více než bývá zvykem. Na zemi ležela obvykle deseticentimetrová pokrývka sněhu. V období Vánoc a bezprostředně po nich často následuje tzv. vánoční obleva. I když se v některých letech tato obleva nedostaví, právě v roce 1978 se tehdejší vánoční období chovalo přesně podle pranostik. Jen s jedním podstatným rozdílem. Obleva, která přišla po Vánocích byla daleko výraznější než je normální. Když máme na mysli zimní oblevu, obvykle si představujeme vzrůst teplot lehce nad bod mrazu. Tento rok bylo však oteplení daleko intenzívnější. Teploty začaly stoupat a dosahovat i více jak 10 °C, na některých místech se vyšplhaly až na neuvěřitelných 15 stupňů. Oteplení provázel prudký nárazový vítr vanoucí z jihozápadních směrů. Následkem toho tak za několik málo dnů roztál sníh i ve vyšších polohách. V Alpách se nulová izoterma zvedla až nad 2,5 km, což je pro toto období více než nezvyklé. To mělo za následek prudké zvýšení hladin řek.

Teplé a čilé jihozápadní proudění bylo provázeno postupem tlakové níže přímo do střední Evropy. Na severu Německa a více severně se začalo tři dny před koncem roku tvořit výrazné frontální rozhraní. Ve střední troposféře byla velmi dobře patrná polární fronta, která procházela středem Evropy od západu k východu. Podél této fronty se v přízemních hladinách pohybovaly jednotlivé tlakové útvary. Situace tedy nijak výjimečná. Za běžných podmínek by rychle putující cyklóny proběhly střední Evropou a projevily se především krátkodobými obdobími s deštěm.

V tomto období bylo ale velmi důležité, že se ze severního Atlantiku začal směrem k Baltskému moři prosazovat významný hřeben vyššího tlaku vzduchu, který poté dokonce vytvořil samostatnou a méně stabilní tlakovou výši. Nad Grónskem a severozápadními částmi Evropy v Atlantiku se už pár dní vyskytovala při zemi oblast vysokého tlaku vzduchu. Zejména nad Grónskem šlo o velmi mohutnou výši. Tento pás vyššího tlaku vzduchu vtahoval chladný vzduch z nejvyšších zeměpisných šířek a kontrastoval tak s vyvíjející se oblastí nízkého tlaku vzduchu daleko nad severovýchodní Evropou. Tato níže byla patrná ve všech výškových vrstvách, výrazně se prohlubovala a přinášela od severu k jihu již tak dost prochlazený arktický vzduch. Aktivita hřebenu vysokého tlaku přinášejícího mořský arktický vzduch spolu s hlubokou tlakovou níží ležící poněkud východněji a přinášející do jižnějších oblastí vzduch spíše kontinentálního původu způsobily příliv opravdu mrazivého počasí do střední Evropy. Tlaková výše nalézající se v tu dobu nad Skandinávií měla výrazný vliv na dočasné zpomalení rychlosti postupu tlakové níže střední Evropou. Tím umožnila postupné a výrazné zvětšování horizontálního teplotního gradientu v oblasti jižní Skandinávie a Dánska. Vzniklo tak výrazně frontální rozhraní, podél kterého byl mezi severní a jižní částí Německa patrný rozdíl teplot až 22°C.

Za těchto podmínek se v severní části Německa poblíž mořského pobřeží začala tvořit silná stacionární fronta. Poblíž ní se začaly vytvářet sněhové a ledové bouře, které předtím pamatoval asi málokdo. Na malé vzdálenosti přibližně 100 km bylo možné již dva dny před Silvestrem pozorovat na jedné straně jarní počasí s teplotami okolo 10 °C a téměř aprílovými deštíky a na druhé straně sněhové vánice s teplotami výrazně pod bodem mrazu provázené padáním sněhových či námrazových krupek nebo intenzívním namrzajícím deštěm. Dokonce i poblíž severních hranic Německa se propadaly teploty velmi hluboko pod bod mrazu. Kdyby takové podmínky trvaly mnoho týdnů, určitě by zde mohlo dojít k zalednění moře, které je obvyklé snad jen u pobaltských států a Finska v období vrcholící zimy.

Vydatné sněžení nad mořem bylo provázeno prudkým až bouřlivým větrem s nárazy kolem 100 km/h. Díky silnému větru se moře přelévalo na pevninu a začaly být zaplavovány obce v blízkosti pobřeží. V těchto oblastech se začaly vytvářet ledové kry, které se začaly pozvolna formovat v rozsáhlejší území pokrytá ledem a sněhem. Arktické teploty klesající až k -25 °C doprovázené silným větrem byly skutečně asi velmi nepříjemné a životu nebezpečné. Pocitová teplota jižně od pobřeží v dané lokalitě klesla i výrazně pod -40 °C. To už jsou skutečně arktické podmínky, které jsou u lidí nepřipravených na takové extrémní počasí zcela neslučitelné se životem. Po pouhých pár minutách pobytu venku bez teplého oblečení hrozila smrt umrznutím. Lidé v tomto počasí umrzali na cestách i na silnicích, byli zasypáváni sněhovými závějemi a jejich těla byla následně objevována až koncem února, kdy sněhové závěje a ledové oblasti začaly mizet.

Ještě 28. prosince by se na mnoha místech severního Německa nikdo nenadál, že dojde v průběhu pár hodin k tam prudké změně počasí. V poledne toho dne se teploty pohybovaly ještě nejméně 2 stupně nad bodem mrazu. K večeru již teplota lehce klesla pod bod mrazu a v průběhu noci se na četných místech rozpoutala ledová bouře. Postupně teplota následujícího dne ráno klesla k -4 °C a namrzající dešťové srážky se začaly měnit v trochu méně nebezpečný zmrzlý déšť. Při teplotách kolem -6 °C se srážky postupně začaly měnit ve sněhové. Přitom vál prudký nárazový vítr ze severovýchodu. Na mnoha místech 28. prosince spadlo kolem 20 mm srážek. V dalších dnech pak byly denní úhrny velmi podobné, na některých místech dokonce ještě větší. Nejvíce srážek spadlo ve Šlesvisku-Holštýnsku. Tam v průběhu necelých 4 dní na mnoha místech napršelo či nasněžilo i více jak 100 mm srážek a nová sněhová pokrývka představovala často více jak půl metru. Sněhové závěje dosahovaly výšek 2 až 4 metrů. To vše pouze za 4 dny běsnění mrazivého počasí. Závěje vysoké kolem jednoho metru se vytvořily za pouhý jediný den. Pro srovnání uvedu, že v silných severoamerických blizardech nasněží v průběhu několika dní i několik metrů sněhu a následné závěje pak mohou být i více jak 10 metrů vysoké. Takový katastrofální příděl sněhu naštěstí není v evropských podmínkách asi možný.