Masivní ochlazení na Silvestra 1978/1979

29. prosince se rozhraní posunulo až do míst vzdálených necelých 300 km severně od ČR. Rozdíly mezi teplotami v ČR a teplotou např. v Postupimi dosáhly více jak 20 °C. Odpoledne toho dne se frontální porucha nalézala v ose Berlín - Brémy. Jižně od této linie vládlo jarní počasí s teplotami 5 až 10 °C a občasným slabým deštěm. Severně od ní ale zuřily sněhové a ledové bouře s teplotami mezi -10 a -15 °C. Ve zmrzlé části severního Německa byla paralyzována veškerá doprava, tvořily se více jak metrové závěje sněhu. Při odstraňování následků katastrofální situace musela pomáhala armáda a prostřednictvím tanků odklízela ze silnic automobily uvízlé ve sněhu, aby bylo zajištěno alespoň nejnutnější zásobování. Frontální rozhraní se díky oblasti nízkého tlaku vzduchu se středem nad střední Evropou tlačilo k jihu velice pomalu a nadále se díky přílivu arktického vzduchu severně od fronty udržovaly nebo zvětšovaly rozdíly v teplotách. Den před Silvestrem bylo rozhraní jen o nějakých 150 km jižněji než předešlý den. Fronta se tedy k jihu posunovala rychlostí pouhých 5 km/h. Oproti rychle postupujícím studeným frontám v zimním období, které dosahují nezřídka i rychlosti 100 km/h, je to tedy opravdu podstatný rozdíl.

O Silvestra se již rozhraní o dalších 100 kilometrů jižněji začalo opírat o německou stranu Krušných hor. Jen v jižní polovině Německa stále vládly teploty nad 10°C. Ve středním Německu již vládl mráz s -15 °C až -20 °C. Tehdy byl kontrast v teplotách zřejmě největší. V jižní teplé oblasti vál spíše dosti čerstvý vítr s nárazy kolem 15-20 m/s, převážně ze západních směrů. Severně od fronty pak nabýval vítr zcela opačného směru, převážně pak severovýchodního směru. Jeho rychlost byla podobná nebo trochu nižší. Jiné to bylo na horách a ve vyšších polohách. Zde se rychlosti větru pohybovaly v nárazech okolo 30 m/s, v některých případech ale vítr např. v Krušných horách dosáhl i rychlosti kolem 160 km/h, tedy 45 m/s. V souvislosti s tak rychlým ochlazováním a bouřlivým větrem došlo ke katastrofálním škodám na lesních porostech, a to zejména v Krušných horách. Lesy v Krušných horách byly již tak velmi poškozené díky intoxikaci oxidy síry produkovanými tepelnými elektrárnami. Proto byly škody opravdu velmi významné. Co nestihly zničit průmyslově expanzivní komunistické pětiletky, to dovedlo k dokonalosti ničivé počasí těchto dnů. Škody způsobené v těchto dnech jsou patrné dodnes. Některé části lesů byly kompletně zničeny a zůstaly na jejich místech jen holiny. Na hřebenech Krušných hor se teploty před vlastním příchodem fronty pohybovaly mírně nad bodem mrazu, po přechodu fronty se však propadly ojediněle až k arktickým -30 °C.

Během nočních silvestrovských hodin se začala fronta pohybovat k jihu daleko rychleji. Příčinou byla změna cirkulace, neboť se proudění začalo pozvolna měnit na severní a později dokonce severozápadní. To vedlo k částečnému zmírnění mrazů. Již v noci těsně před půlnocí se studený vzduch začal přelévat přes Krušné hory do Čech. Tento přeliv musel být velmi rychlý, neboť došlo k ochlazování o více jak 3 °C za hodinu. Zatímco před půlnocí vládly teploty v severních Čechách okolo 8 °C nad nulou, v brzkých ranních hodinách se již propadaly až k -15 °C. Také sněžilo, kromě vyšších poloh ale nikoliv významně.

Rychlejší postup fronty k jihu způsobil, že již u nás tak vydatně nesněžilo. Během prvního dne nového roku se fronta posunula až k jihu Německa. Zejména před příchodem vlastní fronty v alpské oblasti byly na hřebenech Alp zaznamenány extrémně silné nárazy větru, v maximech okolo 200 km/h, tj. 65 m/s. Příčinou bylo samozřejmě orograficky podmíněné stlačení izobar před Alpami. Tlaková tendence v oblasti zaznamenala extrémní pokles. Za 3 hodiny klesl tlak vzduchu v oblasti až o 9 hPa, což není obvyklé ani v letním období před příchodem bouřek. Došlo samozřejmě i ke stlačování izoterem a tím tedy k další frontogenezi. Teploty na vrcholcích Alp klesly dokonce i významně pod -30°C.

Mrazivé počasí vytrvávalo po přechodu fronty několik dní, ale už nebylo tak surové jako v Německu. Vítr poměrně významně zeslábl a mrazy také. Katastrofální následky tohoto počasí se ale odstraňovaly ještě velmi dlouhou dobu.

Mrazivé počasí se samozřejmě neprojevilo pouze ve střední Evropě, ale také v Británii, Irsku, Nizozemí a Skandinávii. Sněžení a ledové jevy zaznamenaly dokonce i v severní Africe. Nejnižší teploty zaznamenaly v Norsku. Zde dosáhly mrazy až -50 °C. A to je v prosinci velmi neobvyklé.

Podobná situace jako na Silvestra se navíc objevila i o 6 týdnů později. Tento vpád zimy však již nezpůsobil tolik ztrát na životech a majetku. Každopádně se však silvestrovská zimní katastrofa zapsala do dějin Evropy.

Ještě extrémnější zimní povětrnostní situace lze najít snad jen v Kanadě a USA, nebo v subarktických pásech. Zde občasné ledové a sněhové bouře mívají často ještě o dost extrémnější projevy. Důvodem pro výskyt extrémnějšího počasí je v USA především rozsáhlost území a časté vpády větších mas arktického vzduchu z Kanady. Na takové počasí jsou však tamní obyvatelé daleko lépe připraveni a jsou velmi dobře informováni. A to lidé v roce 1979 v Evropě rozhodně nebyli. Blizardy se v USA objevují nepoměrně častěji, takže se nelze divit. Doufejme, že nás nejbližší podobná pohroma čeká až za dalších nejméně 100 let.